2. po VN (Síla jména)

Ve skutcích apoštolských, po vzkříšení Páně, Petr vykoná první zázrak. Nevykoná jej jako jako nějaký kouzelník – zaklínadlem. Místo toho řekne jiné zázračné mocné slůvko – tehdy i dnes to nejmocnější slůvko na celé zemi: "Ve jménu Ježíše Nazaretského, vstaň a jdi!" Takto Petr uzdraví chromého žebráka, který od něho poptává peníze na jídlo. Jedno slůvko je však tak mocné, že když jej vyřeknou oddaná věřící ústa apoštola Petra a člověk na druhé straně věří jejich síle, přináší tomuto chromému nejenomže peníze do života (může znovu pracovat), nýbrž i zdraví.

Běžné klučičí jméno Ješua (Ježíš).

Na každodenní dělání zázraků v našich životech i životech jiných lidí nepotřebujeme dovednosti Davida Copperfielda, ani znalosti zaklínadel. Stačí nám poznat to nejmocnější slovo a jméno na celé zemi. A div se světě, je to jméno! Ježíš: Tou mocí pokoje, který v sobě nese, vnášíme zázrak pokoje mezi znesvářené lidi; mocí lásky kterou nám to jméno zjevuje, křesťané někdy zázračně milují i tam, kde by to jiní již dávno vzdali; mocí odpuštění které to jméno nese, děláme Boží zázrak v našem životě pokaždé, když někomu z lásky odpustíme. Mocí života, který se nesklonil před smrtí, jež nese toto jméno, konáme však největší zázrak v lidských životech: přinášíme radost ze života i naděj dokonce i tam, kde brzy zasáhne smrt. Toto jsem možná nejkrásněji zažil, když jsem na věčnost vyprovázel sestru Bártovou z Čejkovic: do posledních dnů jejího života krásná naděj naprosto beze strachu. Pořád mi ještě v 95 letech opakovala: "Bratře faráři já už chci jít, domů k Bohu – přežila jsem těžký život, ale díky víře je dosud naplněn". Existuje větší zázrak v životě, než takovéto vyznání v naprosté jistotě a spokojenosti života?

Kdykoli oddaně vyřkneme jméno Ježíš, dějí se v nás a kolem nás věci, které si možná ani neuvědomujeme. To jméno má skutečnou moc. Nesrovnatelně větší nežli to moje a tvoje, které je však taky důležité:

Židé věří, že Bůh již více nepošle žádného nového proroka. Věří však, že je to výměnou za jeden veliký dar: když prý rodiče vybírají jméno pro své dítě, vnukne jim prorockého ducha samotný Bůh, aby vybrali jméno takové, které něco dítěti do života odkáže. Každé židovské= jméno totiž lze přeložit. Rabínská literatura má známou poučku: "tvé jméno je klíčem ke tvé duši". Když plně pochopíš, proč ti rodiče dali právě takové jméno, jaké nosíš, pochopíš líp sebe samotného i svůj úkol ve světě i před Bohem.

Rabíni tvrdí toto: duše se řekne hebrejsky nešamáh. Uprostřed tohoto slova jsou hlásky š + m, kterými lze napsat slovo šem (jméno). Naše jméno je tak propojeno s naší duší – říká nám odkaz rodičů i jejich přání na cestu do života. Třeba i já mám hebrejské jméno, ač jej rodiče vybírali z úplně jiných důvodů. Moje jméno mi říká, že bych se měl celý život ptát: "Kdo je jako Bůh?" a obdivovat Ho. To by bylo přání mých rodičů při výběru jména, kdybych byl židovským chlapcem. Nevím, jak jste vybírali jména pro své děti vy. Nám se od začátku líbilo jméno Kristína – křesťanka: je to jméno pěkné ale i s hlubokým odkazem nás rodičů pro naši dceru: "není lepší a klidnější cesty životem, než následovat Kristův pokoj a v jeho lásce tu být pro druhé." To je naše přání pro naši dceru.

Slovo šem (jméno) má stejnou hodnotu hlásek jako slovo sefer (kniha). Je to číslo 146. Na základě této shody židé chápou jméno jako Bohem inspirovanou knihu do vnitřka duše člověka; knihu s přáním rodičů i Boha pro život dítěte.

Proto je dodnes zakořeněn u Židů následující krásný zvyk: když se člověk stane smrtelně nebo těžce nemocným, rodina zavolá rabína, ve zvláštním obřadu k jeho dosavadnímu jménu dostane druhé jméno Chajim (život). Na znak, že rodina mu přeje život a zdraví, nemocný dostane další jméno – ŽIVOT.

Na jména se tedy Židé dívali a dívají dosud jinak než my.

Vžijme se však na chviličku do mysli toho uzdraveného muže, jemuž Petr pomohl. Ten se musel po mnoho let ptát různé otázky: "Proč já?", "Co mám z tohoto bídného života?", "Co dělat a jak se uživit?", "To nebudu mít nikdy vlastní rodinu protože jsem chromý?".

Otázky a otázky., Pořád dokola vířily jeho myslí. Trochu byl podoben Mojžíši, který u hořícího keře taky tápal v otázkách a neměl páru s kterým Bohem mluví. Zeptal se taky doslovně: "Co je tvé jméno?". Základní otázka "CO?" se psala v Mojžíšově době takto: znak pro rozbouřenou vodu a člověka v údivu s rukami nahoru. Tedy chaos a člověka v něm. Když člověk neví, boří se životem, ptá se a nezná východisko nastává neklid a chaos v jeho životě.

Mojžíš se tedy ptá na jméno boha s nímž mluví. Židé na nádvoří chrámu si říkají: Co má zase tohle být? Když vidí Petra i Jana jak zjevně jdou kázat o Kristu. Všichni se ptají CO? A v duších všech vládne do jisté míry chaos.

Ve všech třech případech je to jméno, které přinese odpovědi, úlevu a dá věci do pořádku. Ta otázka všech otázek: CO? Se psalo starým hebrejským skriptem jako rozbouřené moře a udivený člověk () . Slovo šem (jméno), které ve všech třech případech hraje klíčovou roli, se kdysi psalo takto: znak pro dva zuby a rozbouřené moře ( ). Šem, jak bylo napsáno, znamenalo, zničit roztrhnout chaos.

Vzpomeňte si že i Hospodin vnesl řád do chaosu, když začal pojmenovávat nebe, zemi, slunce, měsíc, tmu i světlo atd. Vše, co dostalo své jméno bylo vymaněno z chaosu a postaveno na Bohem předem určené místo ve vesmíru a životě.

Máme tu výsadu poznat nejmocnější slovo a nejdůležitější jméno v celém vesmíru. Kdykoli jej vyřkneme ve víře a oddanosti část chaosu v nás nebo kolem nás zanikne a vystřídá ji řád a jasné odpovědi.

Takovou odpověď dostali ve jménu Ježíš Židé na nádvoří, když Petr uzdravil chromého. Takový řád do života a odpovědi dostal i chromý, který najednou mohl mít to, po čem se ptal po celý svůj život.

A Mojžíš? Co dostal Mojžíš? – Tím bych dnes zakončil kázání: Bůh mu jako jméno říká slovo "JSEM/BUDU". Slovo EHJEH (jsem), kdysi psal Mojžíš následovně: První znak představuje vola (tedy velikou sílu), pak tady máme dva krát znak udiveného člověka , se znakem pro ruku uprostřed. Bůh svým jménem vzkazuje Mojžíši: "Pohleďte lidé a žasněte nad sílou mojí ruky".

Když během této půl hodinky kdykoli zde zazní jméno Ježíš, zamysleme se nad tím, jak znovu o kousíček víc přineslo řád, pokoj a odpovědi na naše těžké otázky. Jméno je klíčem do duše i knihou do vnitra: jméno Ježíš je klíčem do duše Božího Syna i knihou do jeho láskyplného vnitra, které se obětovalo pro nás.