3. po VN (dobrý pastýř)
Neděle dobrého pastýře
Dobrý pastýř! Proč by ne? – Je to však fráze, která by mnoha Židům prvního století zvedla obočí. Pastýř proto musel denně přejít mnoho kilometrů, dokud se jeho ovce nažrali trávy. Pro nehostinnost terénu se proto mnoho krát stávalo, že pastýři pásli svoje stáda na cizích loukách, a vodili je mezi cizí vinohrady. Tým, že se pastýři takto přiživovali na majetcích druhých, byli vnímaní trochu jako zloději. To je první důvod, pro který přirovnat st v této době k "dobrému pastýři" je přinejmenším zvláštní bez dalšího vysvětlení, které však Ježiš posluchačům nabízí.
Ten druhý důvod byl však náboženský a elitářský. Zejména farizeové a kněží se dívali na pastýře s opovržením, protože při své nároční práci 24 hodin denně nestíhali plnit svoje povinnosti v chrámu. Pastýři byli tehdy vlastně takovým okrajem společnosti; neoblíbeni běžnými lidmi, protože pásli na jejich majetcích,; byli v opovržení od elit národa že upřednostňovali práci před náboženskými povinnostmi. A přece, bez ovcí a pastýřů by ekonomika tehdejší Judey zkolabovala. Ovce byli v této oblasti spolu s olivami, vínem a masem hlavním zdrojem ekonomiky
Navzdory zlému vnímaní pastýřů, 101 veršů Písma má v sobě slůvko pastýř. Řada známých postav byli pastýři, dokonce I Bůh samotný je vykreslen jako pastýř svého lidu.
A jeden z těchto 101x je aj náš dnešní příběh. Ježiš hovoří: "Já jsem dobrý pastýř". K tomu však rychle dodává, proč je on dobrý: nepase na cizím ale na svém, neutíká když přijde vlk a říká: "Já jsem dveře do ovčince". V Judeji, jestliže nebyl salaš majetkem bohatého člověka, neměl bránu se závorou; salaš chudších lidí měl pouze trámy bez dveří a ihned za nimi budku pro pastýře. Pastýř si na noc lehl do této budky tak, že na slamu si ustlal ve dveřích a zakryl se kožešinou. Vlastním tělem chránil vstup do salaše před vlky a šelmami. Takto se pastýř stával bránou a dveřmi. Nikdo se nedostal dnu ani von, jestli nepřešel přímo přes pastýřovu postel.
V dnešní době plné obav, nejistoty, konfliktů a válek v různých částech světa, si lidé potřebují uchovat -uchránit – zdravé vnitro a v něm naděj, jistotu a pokoj. Jak vzrůstá nejistota a konflikty ve světě, bohužel, narůstají i konflikty a nevraživost mezi námi lidmi. Křesťan však kráčí za skutečnou nadějí a jistotou a svůj život poroučí Bohu a jeho moci a slyší v tomto světě plném líbivého bekotu různých slibů a řešení na všechno i hlas toho pastýře, který volá do bezpečí naděje a jistoty každou lidskou duši. Ten pokoj a jistotu chrání u vstupu svým vlastním tělem – přede všemi vlky.
Jeden evropský badatel byl ještě začátkem minulého století svědkem dobře známé scény na Blízkém Východe: kolem studny a napajedla (voda je tam velice vzácná) se shromáždili 4 pastýři se svými stády na jednou. Ovce se promíchali mezi sebou a nedalo se rozeznat která ovce patří komu. Když si pastýři popovídali a naznali se, že ovce jsou napojené, každý z nich se postavil na jednu světovou stranu a typickým hlasem zavolal na svoje ovce. Shluk se začal dělit a každá ovce šla za hlasem svého pastýře.
Který hlas člověk nejčastěji poslouchá, ten hlas jej vede: celé jeho vnitro a smýšlení!
Toto podobenství se však začíná slovy "Amen Amen". Tato slova 23x Ježiš u Jána používá, když chce propojit tom co se právě stalo, s tím, co jde učedníkům říct. A co se právě stalo před podobenstvím o dobrém pastýři? - Ježiš uzdravil slepého od narození a poslal ho za knězi, aby ho prohlásili za zdravého. Uzdravil však nejenom jeho tělo, ale aj jeho vnitro: tento muž kypěl radostí a přímo před kněžími vyznal, že Ježiš je poslaný od Boha. Kněžím nestačil v poradí ani tento šestý zázrak Ježíšův a místo moudrého rozhodnutí učinili rozhodnutí velice špatné: exkomunikovali toho uzdraveného za jeho slova. Takto se můžou hrubě mýlit vůdci ale i my, běžní lidé ve svých rozhodnutích. Těchto označuje Ježiš za zlé pastýře, kteří podlézají ohradu. Nechtěli slyšet, nechtěli vidět! Zavřeli vůči tomuto muži svá srdce na klíček.
V církvi to nejsou pouze faráři kdo jsou těmi pastýři. Každý křesťan by měl umět pást své srdce po pastvinách smířlivosti, lásky a ochoty naslouchat. Já i ty – bez rozdílu. Kristus jako pastýř všech pastýřů každému člověku svěřil zodpovědnost za pastvu svého srdce.
Pěkné o tom píše právě Jan ve svém dopisu který jsme dnes četli: oslovuje své posluchače jako paidia (malé děti). Někdy se tak bohužel všichni chováme: ve víře a lásce nedospěle a jako malé děti. Jan psal do řeckého světa kde za centrum emocí nebylo považováno srdce, ale střeva/lůno (splanchna). Láska se dle Jana vytratí, jakmile ve svém vnitru vůči druhému člověku pootočíme klíčem (kleito ta splanchna).
Když britští mnichové ve středověku kázali o lásce, vybavila se jim jedna velice pěkná věc, která nám mnohdy uniká: je to způsobeno shodou okolností anglickým jazykem. Řecky agapé (obětavá láska, která nečeká odměnu) je zvukově podobna slovu agape (zírat s otevřenou pusou). Víte, když člověka vede Kristus a pastýřskou holí je jeho kříž, kdykoli pohlédneme za pastýřem, v údivu se nám otevřou na klíček zavřená ústa do duše a můžeme znovu papat: čistou lásku, čistou naděj, sílu naslouchat, konat vlídně a s citem…
Každý z nás je tedy pastýřem svého vlastního srdce. Každý z nás dostal od Boha dar čistého vnitra, k tomu klíče do ruky a obrovskou zodpovědnost. Před vlky, neklidem a ruchem tohoto světa je dobré pootočit klíčkem. Nikdy však tehdy když na dveře klepe druhý člověk v lásce, nebo nouzi.
Láska je jediné přikázání, které nám dal. Řecky se přikázání řekne entolé. To bude odkaz na závěr dnešního kázání pro nás pro všechny: entolé – doslovně znamená en (do) + telos (stanovený cíl). Jedině láska, pokora a cit nás jako obec může někam posunout – do Bohem stanoveného cíle. Nic jiného. Žádné necitlivé výtky, hádky, neshody. Jeho cestou pro nás je pobýt v tichu a napást se jeho lásky s otevřenou pusou a v tichu zírajíce na kříž se stát zodpovědným pastýřem své vlastní duše. Jedině tohle nás dokáže někam posunout blíž k Božímu cíli.
Paste své srdce láskou a nadějí, aby v něm nechyběla vlídnost, ochota naslouchat a vaši životní moudrost, aby vždycky přetkávala hluboká pokora. Kráčej za pastýřem, jehož holí je kříž, a ústa tvé duše budou často v údivu otevřená, aby snědli tu správnou pastvu. Ticho s Pastýřem léčí duši; Před nikým si své srdce nezamykej.
Příběh na závěr jestli zbyde čas:
V jedné vesničce v severním Iráku otec šetřil celý život peníze pro svého syna. Když syn skončil základní školu, otec si ho zavolal a říká mu: "Synu, aby nemusel žít takhle bídně jako já, roky jsem ti šetřil na školu. Jdi a uč se všemu, tak ať jsem na tebe hrdý!." Syn odešel do města na střední školu. Skončil ji s vyznamenáním. Pilně se učil – vše věděl dokonce tak, že druhým radil a poroučel. Byl nesmírně šikovným studentem, který bral otcova slova smrtelně vážně. Po maturitě přišel domů a sedl si s otcem: "Tak co ses všechno za ty roky naučil?". Syn začal vyjmenovávat předměty i různé vědy. Otec se nestíhal divit, že polovině těch věcí ani nerozumí. Pak se však svého syna zeptal otázku: "Naučil ses toho tolik, a přesto ses ještě nenaučil to nejdůležitější." Celé čtyři roky jsem dále šetřil a toto máš na začátek dalšího studia. Jsi výjimečný žák a se stipendiem zvládneš i univerzitu. Jdi a studuj dál. Syn odešel daleko do Baghdádu a roky studoval. Domů se vrátil dokonce jako doktor a inženýr.
Otec když viděl syna oplýval hrdostí, kam to syn dotáhl. Pak při večeři se ti dva bavili, co vše syn umí a co se naučil. Otec říká: "Tolik toho umíš, ale dosud ses nenaučil to, čemu tě nelze vyučit. A to chci, aby ses ještě naučil". A Jak otče? Kde se to naučím?"
Teď budeš doma téměř měsíc, před tím, než odejdeš do práce. Vezmi si naše stádo. Tam na hoře si postav stan. Vždy nad ránem ti donesu ke stanu jídlo a vodu. Chci však, abys tam nahoře ten čas strávil se stádem sám.
Syn vzal stádo, rozložil stan a odešel na horu. To ticho, když jediný, kdo k vám mluví jsou ptáci a bekající ovce… Syn začal mluvit k ovcím, ke stromům, ke květům. Ticho a samota u stáda způsobila, že více vážil slova, více přemýšlel nad sebou, a pochopil, že všechnu moudrost světa kterou má musí doplnit pokora – bez které celé vzdělání neudělá z žádného člověka člověka lepšího a hodnotnějšího. Mezi ovcemi se sám stal tichou a pokornou ovcí.