Květná neděle 2024: nahý mladík v Mk 14:51

Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží, zákoníci a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi. Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl jim: "Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte." Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi přistoupil a řekl: "Mistře!" a políbil ho. Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho. Tu jeden z těch, kdo stáli kolem, tasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a uťal mu ucho. Ale Ježíš jim řekl: "Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. Denně jsem vás učíval v chrámě a nezmocnili jste se mne. Ale je třeba, aby se naplnila Písma!" Všichni ho opustili a utekli. Šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo; toho chytili. On jim však nechal plátno v rukou a utekl.  

Na květnou neděli každého roku posloucháme příběhy o Ježíši a palmových ratolestech a zápase v Gethsemane. Dnes vás však chci upřímit pouze na dva verše z Markova evangelia, které jsme přečetli. Bude o jistém velice zvláštním muži – nebude to tentokrát ježíš, no příběh tohoto muže úzce s Ježíšovým příběhem souvisí.

Ježíš vychází s učedníky od údolí Kidron z Jeruzaléma na Olivovou horu. Jde se tu modlit. Jak kráčí se svými učedníky nahoru, řekne jim velice nemilou větu: "všichni ode mne odpadnete". Nezůstane ani jeden jediný. Rozprchnete se jako ovce. Já však budu vzkříšen a počkám vás v Galileji."

Ta chvíle nyní nastala a Jidáš se blíží s chrámovou stráží. Dá polibek Ježíši na líce a už se Ježíše chopí stráž. Petr tasí meč a usekne ucho jednomu ze strážců. Pak se všichni do jednoho dají na úprk. U Ježíše nezůstane ani jeden z jeho nejvěrnějších v této kritické chvíli. Takhle to klasicky poznáme z pašijí i z filmů.

Jeden zvláštní verš Markova evangelia nám však říká, že to bolo trochu jinak. Na někoho se v těch pašijích a filmech zapomíná. Marek píše "Všichni ho opustili a utekli." Avšak hned další věta zní velice divně: "Šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě pouze kus plátna přes nahé tělo. Toho chytili. On jim však nechal plátno v rukách a utekl." Tohoto muže nenajdeme v jediném filmu o Ježíši. Dosud jsem si ho nevšiml v getsemanském příběhu ani já. Přesto je pro Markův příběh o Ježíši tento muž klíčový. Stráže považovali tohoto muže za jednoho z učedníků, tak jej chytili. On se jim však vytrhl z rukou tak, že plátno se roztrhlo a zůstalo strážím v rukách, a on utekl naprosto nahý.

V žádném jiném evangeliu příběh o nahém muži prchajícímu od stráží v den Ježíšova zatčení nenajdeme. Pouze v nejstarším ze všech evangelií – v Markově. Proč do svého evangelia Marek přidal tuto humorní grotesku? Proč by Marek považoval příběh o nahém muži za tak důležitý, že jim naruší běh příběhu Ježíšova zatčení? Kdo byl tento divný muž?

Církevní otcové i někteří teologové dodnes tvrdí, že tím mladým nahým mužem byl Marek sám. Jako přítel Šimona Petra prý měl někde v údolí Kidron – za hradbami Jeruzaléma, směrem k Olivové hoře, svůj dům. Když viděl v noci mnoho světel vycházet z Olivové hory, právě když se ubíral lehnout si ke spánku prý zbadal, že stráž odvádí Ježíše. Nebylo času něco na sebe obléci. Pouze s jemným plátnem, se kterým se tehdy spávalo v teplejších měsících, vyběhl na ulici a spatřil Ježíše svázaného a odváděného chrámovou stráží. Rozběhl se za ním. Zbytek příběhu již poznáme: tento muž (podle některých samotný Marek) nechá roztrhnuté plátno v rukách strážím a prchá o duši pryč.

Marek tedy možná psal o sobě samotném. Ale co nám chtěl říct? – Źe skutečně vyběhl na cestu před branami Jeruzaléma "v noční košili" a pak nahý? K čemu by byla takováto osobní vzpomínka v jeho evangeliu?

Pochopme tento příběh jako symbolické vyjádření Markova života jako Ježíšova následovníka. Co tím myslím? – Na Boží hod budeme slyšet znovu příběh o Marii Magdalské u hrobu. Vzpomeňte si, že když se nahnula do tmavého hrobu spatřila mládence v zářícím bílém rouchu. A to tu právě jde. O Markův výběr těch správných slov. Slovo neanías (mladík) Marek použil pouze dva krát v celém evangeliu: první krát při opise našeho mladíka který ztrácí i ten poslední šat při zatčení Ježíše; a druhý krát je slovo mladík použito až v závěru – v ráno vzkříšení, když Marie Magdalská ve hrobu Ježíšově spatří mládence. Tento krát již nikoli nahého, jak utíká od Ježíše; nýbrž s novým zářivě bílým rouchem, jak dosvědčuje že ježíš je ten mesiáš: u hrobu přece říká: "Vstal, není zde!"

Ten samý mladík, který opouští Ježíše jedoucího k výslechu a na kříž, ten, který ztratí staré roucho a v hanbě utíká pryč nahý, je stejný mladík, který v ráno vzkříšení dostává na stud svého nahého těla nové zářivě bílé roucho a ohlašuje s radostí, že Ježíš přemohl smrt.

Výraz pro "plátno" je řecké slovo "sindon". Sindon znamená jemnou lněnou tkaninu, která nahrazovala peřinu v teplých měsících. Sindon však označovalo i plátno, kterým se zabalovalo tělo do hrobu.

Marek nám opisuje nahého mladíka před getsemanskou zahradou jako takového, který je zahalen pouze tímto sindonem (tedy látkou na spaní v teplých měsících, no i látkou/plátnem kterým se zabalilo tělo do hrobu. Příběh nahého mladíka běžícího za Ježíšem před getsemanskou zahradou má ještě i jiný význam. Na úpatí Olovové hory totiž byl v době Ježíšově obrovský židovský hřbitov s tisíci hroby. Teno mladík běží za Ježíšem v látce ze které se dělaly pohřebná obinadla, a běží kolem tohoto hřbitova. Když jej chytí stráže, zahalen v sindonu (kusu pohřební látky) má panický strach o svůj pozemský život. Raději strážím nechá i ten poslední symbol důstojného lidského života – látku ve které spal každý den, no do které by kdykoliv mohl byt zavinut a uložen do hrobu. Přirozeně se bojí soudu a trestu za rouhání a bez špetky lidské důstojnosti, avšak se zachráněným pozemským životem se vytrhne z rukou strážce a prchá pryč.

Všimněte si však velice podstatnou věc: Mladík ve vítězné ráno sedíce po pravé straně od místa, kde ležel Ježíš, již není nahý; nemá na sobě ani sindon (plátno na spaní, látku na pohřeb). Má na sobě oděv zvaný stolé (roucho) – to byl slavnostnější vrchní oděv – oděv, který se oblékl na tzv. chiton – spodní oděv.

Stolé však v řečtině původně označovalo "šíp" nebo "výbavu vojáka". Jestliže Marek používá tohoto mladíka jako symbol své cesty učedníka Ježíšova, co nám chce tedy říct? – "Kdysi jsem utíkal od Krista pryč víru jako všichni apoštolové. I já jsem utekl jako ovce – daleko od Pána. Naprosto ve studu – byl jsem před Getsemanskou zahradou před Bohem ve studu nahý jako Adam v rajské zahradě. Jsem totiž stejný slabý a hříšný člověk jako ty. Můj strach, celý můj stud, a celou mojí nahotu však mocí prázdného hrobu přikryl Kristus – mám nyní nové roucho, jako jeho učedník jsem mu neustále po pravici. Ač jsem tehdy byl stejný jako všichni a ve studu a strachu jsem utekl, nyní přesvědčen o prázdném hrobu, chci být jeho věrným učedníkem – jeho naději jako šípem chci nyní zasahovat beznaděj v srdcích jiných lidí."

Právě proto ten mladík ve hrobě v bílém rouchu představuje Marka samotného jako učedníka, který již skálopevně věří a nebojí se o svůj pozemský život. Je to příběh o Markovi, který se z bojáclivého chlapce stává šípem v rukách samotného vzkříšeného Krista.

Tento mladík před Getsemanne a svědčíce v Kristově hrobě je symbolem života každého učedníka. Marek chtěl vyjádřit nejenomže svoji vlastní cestu s Ježíšem. Chce nám říct, že přesně toto je cesta každého z nás: od úprku, studu a nahoty před svým tvůrcem, k novému šatu pro svoji duši – bez strachu, v naději prázdného hrobu a v rukách Božích jako šíp jeho pravdy a naděje.

To jsem já i ty. Jeho učedníci. I dnes i na Boží hod znovu s tímto mladíkem vyznáme z hrobu před celým světem: "Vstal. Není zde!."