Velký pátek 2024 (Malchusovo ucho)

"Jsi moje ucho, chlapče," říká velekněz Kaifáš svému služebníku Malchovi. "Teď běž!

Malchus už roky není chlapcem, ale nemůže protestovat. Ve skutečnosti je Malchus hrdý na to, že je služebníkem nejmocnějšího Žida v Izraeli. Je jedním ze sluhů jeho rozsáhlé domácnosti. Veleknězi si tehdy žili jako miliardáři tehdejší doby. Měli obrovský majetek, moc a stovky sluhů ve svém paláci. Malchus nebyl jen tak ledakdo: jméno Malchus znamená "rádce" nebo "ten, jenž je ve vedení". Sluhy pojmenovával vždy pán. Když mu Kaifáš dal takové jméno, byl tedy buďto osobním rádcem velekněze, nebo vedoucím sluhou celé veleknězově domácnosti.

Proto jej velekněz Kaifáš posílá s římskými vojáky, chrámovou stráží a předními farizeji zatknout Ježíše. Malchus nebyl oficiální chrámový úředník. Byl pouhý sluha, který pečlivostí a dotažeností věcí dostalo post osobního rádce a vedoucího sluhu nejbohatšího muže v Izraeli.

V Gethsemane má být "veleknězovým uchem". Má být svědkem všeho, co se uděje, a co se řekne, aby to dosvědčil proti Ježíši u soudu nebo poradil Kaifášovi, jak proces účinně vést.

Má zvláštní talent naslouchat, slyšet, zpracovat informace, pak poradit a organizovat. To je náš Malchus – hlavní postava našeho dnešního vyprávění.

Kaifáš a členové sanhedrinu se od Jidáše dovídají, kde bude dnes večer Ježíš. Jsou připraveni na všechno. Počítají s možností, že v zahradě nebude pouze 11 lidí + Ježíš, ale možná i další, kteří by chtěli Ježíše bránit. Kaifáš si od Piláta vyžádá na zásah dokonce římské vojáky z posádky v pevnosti Antonia u jeruzalémského chrámu. Chrámová stráž totiž neměla právo někoho zabít. Přes potok Kedron do zahrady se ubírá doslova menší armáda: zástup farizejů a saducejů, chrámová stráž, a dle Jana, část kohorty vojáků římské legie – kolem 200 špičkově vyzbrojených vojáků.

Takový obrovský strach má svět ohledně tohoto mistra a jeho moci. Malchus kráčí s chrámovou stráží, a jako sluha, neozbrojen, bez meče.

Zdálky ve tmě vidí modlícího se Ježíše i ospalé učedníky. Je tma. Aby si nespletli Ježíše s někým jiným, domluví si poznávací signál – polibek. Jidáš ve tmě přijde k Ježíši, který dokončil právě modlitbu a políbí ho. Teď je vše jasné. Chrámová stráž spolu s Malchusem, zástup saducejů i farizejů a kolem 200 vojáků se nahrne do zahrady a najednou je ježíš a učedníci obklíčeni.

Od Ježíše padne otázka: "Koho hledáte?" - "Ježíše Nazaretského" – odpoví stráže.

V tomto momentu náš příběh teprve začíná být zajímavý. Ježíš řekne slova: "aní ehje" (já jsem). Dávali jste pozor s všimli jste si co se stalo po těchto slovech? Možná že nikoli. I já jsem si to všiml pouze nedávno: "Jakmile řekl "já jsem" zaraženi couvli a padli k zemi." Proč padli všichni k zemi? Moc těch dvou slov z Ježíšova úst je srazila v této chvíli k zemi. To nebylo obyčejné představení se. S těmi slovy vyšla nesmírná moc. Taková jako když se Mojžíš kdysi dávno ptal hořícího keře na jméno Boží. Dostal odpověď: aní ehje, ašer ehje (já jsem který jsem). Moc těchto dvou slov srazila k zemi všechny jeho nepřátele.

V případě staré smlouvy se její dění začíná povoláním Mojžíše z hořícího keře a představením Boha slovy "jsem, který jsem". V případě nové smlouvy člověka s Bohem se dění nové smlouvy začíná dobrovolným povoláním Ježíše k utrpení a jeho představením s božskou mocí skrze slova "já jsem".

Celý zástup je sražen k zemi a jeden z učedníků hodlá využít situaci. Dle Lukášova evangelia si berou učedníci do zahrady pouze dva meče s tím, že Ježíš jim výslovně řekne: "že to je dost". Ježíš tedy počítá s tím, co se stane. Ví to, čeho účastníkem bude Petr i Malchus.

Petr se ptá, jestli udřít mečem, avšak nečeká na Ježíšovu odpověď. Chce využít situaci, dokud jsou všichni nepřátelé omráčeni na zemi. "Když Pán řekl, že dva meče stačí, věřím že s jedním mečem jich zabiju hodně" – myslí si Petr. Tasí meč a míří nejbližšímu přímo na hlavu. Špatně trefí, a místo smrtelného zásahu usekne ucho. Malchus se chytne za hlavu, aby zastavil krvácení, a klesl na jedno koleno. Krev mu stéká po krku a smáčí mu plášť. Začíná se viklat, pohlcuje ho temnota.

Petr právě vykonal hrdelní zločin. Jan jej však tady chce vykreslit jako hrdinu, který chce dostát svému slovu: "kdyby tě i všichni opustili, co bych s tebou měl jít i na smrt, já tě neopustím!". Petr počítá i s možností, že bude zabit. Tento akt válečného vzteku je tak protkat jeho hrdinstvím, které se záhy rozplyne, jakmile kohout tři krát zakokrhá.

Zakrvavený Malchus omdlívá a skácený leží na zemi. Pak ucítí náhlé teplo. Bolest ustane a znovu se objeví mihotavé světlo pochodní. Ježíš před ním klečí a pravou rukou mu zakrývá ránu. Vše, co Malchus vidí, jsou mužovy oči plné jemnosti a lásky, která rozpouští veškeré nepřátelství.

"Teď už budeš v pořádku," ujistil ho Ježíš.

Voják však trhne Ježíše na nohy a kouzlo okamžiku je zlomeno. Malchus se natáhne, aby ucítil hlavu. Ucho je tam -- všechno. Ucho má celé, krvácení se zastavilo, jen jeho krví nasáklý plášť naznačoval, že tam někdy byla rána.

Ježíš uzdravením Malchusova ucha sňal z Petra vinu hrdelního zločinu. Zvrátil jeho jistou smrt. I zde Ježíš ukazuje v čem bude spočívat tato nová smlouva – v odstranění viny, za kterou si člověk zasluhuje smrt.

Petr sluhovi Malchusovi odťal pravé ucho. Fakt že, to tu máme takto přesně napsané není náhodný. V Deuteronomiu 15 jsou uvedeny povinnosti Pána vůči sluhovi. Kdyby měl být sluha propuštěn na svobodu po 7 letech služby ale řekne dobrovolně že chce zůstat nadále: "vezmeš šídlo, připíchneš mu pravé ucho ke dveřím a bude provždy tvým sluhou." Šídlo zanechá znak na uchu i na dveřích, kterými sluha vchází znovu do domu svého Pána. Díra v uchu a na dveřích je mementem smlouvy mezi sluhou a Pánem. Šídlo v obou dírách přepojuje závazek sluhy i závazek Pána.

Odsyeknuté ucho poznačené šídlem nemá Ježíš za potřebí hledat po tmě v trávě. Pouhým dotekem stvoří Ježíš Malchusovi ucho nové – bez díry od šídla. Jako znamení, že může být plně svobodný a poslouchat i cennější příkazy mnohem mocnějšího a laskavějšího Pána – Pán který smlouvu nezpečetí dírou do ucha, nýbrž zásahem lásky do srdce; lásky Toho, který sám řekl: "Já jsem dveře!". Té lásky, kterou v těch milých uzdravujících očích v tento večer Malchus zažil na vlastní kůži.

Ten, který je jako sluha uchem veleknězovým, je pozván poslouchat v plné svobodě Božího služebníka. O tom – o svobodě – je nová smlouva, jejíž cesta se začíná právě v Gethsemanne. Malchus je ve svobodě Božího služebníka pozván naprosto jinak naslouchat: pozván tímto láskyplným mužem, proti kterému přišel sbírat usvědčující důkazy, no jehož láska a dobrotivost jej naprosto zarazila. A ještě zarazí, když uslyší vedle velekněze u kříže slova: "Otče odpusť jim, protože nevědí, co činí."

Oč překvapenější zůstane "ucho Kaifáše" poté, co se v neděli ráno doví, že ten, který mu dotekem uzdravil ucho, není ve hrobu a zjevuje se svým učedníkům.